Když se řekne investice, většině lidí vyskočí na mysl pohádkové zhodnocení. Uvědomělejším hned vzápětí možné riziko. A tak je to samozřejmě správě – platí víceméně přímá úměra mezi podstupovaným rizikem a potenciální „výhrou“.

Lupič banky nebude muset v případě jedné úspěšné fušky do konce života pracovat, na druhou stranu si ale může posedět dlouhá léta v chládku. Potud asi všichni chápeme, že existují investoři, kteří „to hrají bezpečně“ a kumulují nízkým, ale stabilním zhodnocením své úspory dlouhodobě, a naopak „střelci“, kteří chtějí rychle peníze otáčet i za cenu toho, že jim občas daná příležitost nevyjde.

Existuje ale ještě třetí, neméně důležitý aspekt zhodnocování peněz. A to je právě časový horizont. Je totiž lehké podívat se na graf vývoje určité akcie či fondu a říct si: „No jasně, tak tady bych nakoupil(a) a tady bych to vybral(a).“ Při bližším pohledu a HLAVNĚ pokud investici v reálném čase držíme, ale realita může být odlišná. „Vydržím, když jenom za minulý měsíc jsem ztratil 20% hodnoty? A zrovna včera mi Franta z práce říkal o další příležitosti, která je tutovka. Tak nevím, sice to dosud jelo pěkně, ale…“

Právě emoce, ne technické indikátory hýbou světem investic nejvíce. Proto je vhodné vybírat tak, aby zaprvé seděla našemu vnitřnímu nastavení (co od ní čekám) a zadruhé ji následně hodnotit tou samou optikou, jakou byla vytvořena. Obecně platí, že čím menší frekvenci obchodů a větší délku jejich držení strategie má, tím delší můžeme očekávat období jak růstu, tak poklesu. Laicky řečeno křivka zhodnocení je „líná“, ale o to vytrvalejší, když už se rozjede – jako třeba autobus. V MONEIGHT CAPITAL jsme si vědomi jak silných, tak těch slabších stránek naší strategie. Kombinujeme vysokou frekvenci s dlouhou dobou držení a tento přístup se nám osvědčil. Rovněž ale počítáme s tím, že ne každý rok musí být ziskový a přistupujeme s pokorou k budoucímu vývoji trhů, abychom nebyli zaskočeni.

TOMÁŠ TRÁVNIČEK